DÍL DRUHÝ

Ellinka s Goliášem leží na barevné rozkvetlé louce a koukají se na oblohu plnou duhy a bílých načechraných mráčků. Ella v tomto světě vnímá všechnu krásu, lásku a bezpečí a přitom začíná mít starosti s tím, aby jí nikdo nehledal. Ptá se tedy Goliáše, jak se dostane domů, aby o ní maminka s tatínkem neměli strach.  No je to jednoduché zmínil Goliáš, strach mít vůbec nemusíš, protože když se budeme vracet zpátky k vám na zahradu, tak se vrátíš v časové ose takové, jako jsi se mnou odešla, chápeš?  Nevím, prostě ti nerozumím Goliáši, řekla Ella. No podívej se na to, je to jednoduché. Jsem kouzelný kocour, který tě dopraví domů včas a nikdo tě hledat nebude.

Nikdo ze světa lidí ani neví, že jsi tu se mnou a nikdo tě nehledá, protože ty jsi teď ve světě lidí momentálně se mnou v domečku a já se ti otírám o nohu tak jako jsme se sem dostali a až odsud budeme chtít odejít, tak se ti zase budu otírat o nohu, protože to tak mám rád a vůbec všechny kočky to tak mají rády. Chápeš?

 Ellinka byla kocourem uklidněná natolik, že tedy vstala a vydali se k tomu velkému barevnému stromu.

Čím blíže u něj byli tak tím zřetelněji viděla malé postavičky s křidélky, jak si okolo stromu v jeho stínu létají a pořád něco přináší a odnáší a dělají to s láskou, nadšením a s úsměvem na tváři.  A tak se náhle jen zastavila a koukala na tu krásu, která byla před ní, koukala, jak malé postavičky létají, jak se u toho chechtají a jak jim jde všechno rychle od ruky. Během chvilky se snad všechny víly ze stromu slétly před Ellinku a jako by jí čekaly tak jí uvítaly krátkým tanečkem. Bylo to milé a naše malá Ella se cítila jako v pohádce.

 Myslíte si děti, že je v pohádce?  Řekněte tátovi, nebo mamince ať sem napíšou co si myslíte, můžeme společně vytvořit příběh pro děti na celém světě. Tak si ještě chvilku s rodiči povídejte, co sem napíšete a čtěte dál, protože příběh bude pokračovat a bude třeba pokračovat podle Vás …. Tak hezkou dobrou noc a zase zítra.

ELLA A KOUZELNÝ GOLIÁŠ

Byla jedna malá holčička, která měla kamaráda kocoura Goliáše. No takový chlupáč se světlehnědým kožíškem, tmavohnědým čumáčkem a modrýma očkama je pěkné kvítko a rozumbrada, stejně jako jeho nerozlučná společnice zlatovlasá Ella. Tak to všechno začalo asi takto: Ella si hraje na zahradě u domku babičky a dědy a v tu chvíli slyší jakoby někde z dálky…. Mňaoou, Mňaouu tiché a slabé mňoukání. Ella se postavila a tiše poslouchala, zda se jí to jen nezdá a ono zase „mňau, mňau“ o něco zřetelněji a hlasitěji už ví kam jít, odkud ten zvuk slyší, je to z domečku na stromě co jí postavil dědeček. Vylézá na strom a vstupuje do domečku, kde vidí malé světlé hnědé kotě s tmavohnědými flíčky okolo veselých rošťáckých očí a čumáku. Povídá „či či pojď ke mně … „Nepůjdu, proč bych šlo“ řeklo kotě a v tu chvíli Ella zůstala stát s údivem. „ Jak to že umíš mluvit“ zeptala se. „ No to víš, já nejsem jen tak ledajaké kotě, jsem kouzelné kotě a jsem tu jen pro tebe. Chceš si se mnou užít dobrodružství ?  „ no jasně odpověděla zlatovlasá Ella a jaké bude to dobrodružství? Zavři oči a uvidíš

Ella zavřela oči, kocour Goliáš se o její nohy třikrát otřel, tak jak to kočky dělají a najednou se stalo něco kouzelného a oba byli pryč ze zahradního domku a ocitly se v jiné zemi, v jiném světě kde se kocour zřejmě vyznal, protože řekl Elle pojď za mnou, něco ti ukážu a Ella otevřela oči a nemohla se ani pohnout, protože takovou nádheru ještě ve svém šestiletém živote nespatřila, ty krásné barvy rozkvetlých květin, a stromů, ta nádherná vůně naši malou zlatovlásku úplně ohromila, že nemohla ze sebe vydat ani hlásku na tož aby se normálně zeptala kocoura Goliáše a kde to jsme? Tady to je tak krásné a barevné?

Jsme v jednom z kouzelných světů, které ti mohu ukázat, jsme ve světě, kde nežijí lidé, jsme ve světě, kde není žádný strach a zloba, jsme ve světě, kde jsou jen křehké víly, které se o tento svět starají od dávných věků… tak už pojď za mnou a nestůj tam jak tvrdé Y, půjdeme ho celý prozkoumat ne? NEBOJ SE A ROZBĚHNI SE ZA MNOU……… ozývalo se už jen z větší dálky, protože kocour se rozběhl směrem k velikánskému stromu plného barevného listí, kvítků, neznámých plodů a bůh ví čehosi všeho nádherně barevného. Ella se rozběhla za ním a běžela tak nějak lehce a rychleji než ve světě lidí, tak rychle, že kocoura Goliáše po chvilce dohonila. Vítr jí ve vlasech vlál a ona se nemohla, spíš nechtěla zastavit, jak to bylo krásné, rychlé… .  Zpomalíme, volal na ni Goliáš… a oba najednou zastavili. Líbí se ti tady, zeptal se Goliáš. Ano odpověděla Ella a koukala kolem sebe, jakoby se jí to jen zdálo. Byla to chvilka plná překvapení a úžasu, bylo to něco zvláštního a krásného a tak si Ella chtěla lehnout do té květinové louky a kouknout se nad sebe, tak jako koukala s maminkou a tatínkem ve světě lidí do nebe. Tady bylo také nebe, taky modré, ale se spoustou duhy a bílých načechraných mráčků, ve kterých by chtěl každý spáč ustlat a vyspinkat se. Tak teď je ten správný čas příběh přerušit a dát ti dobrou noc, aby ses na zítřek pěkně vyspinkala a zítra večer před spaním si nechala od maminky, nebo tatínka číst jak to celé bude dál. Tak dobrou noc na tom bílém načechraném mráčku a Goliáš s Ellinkou ti posílají sladkou pusu na klidný spánek a hezké sny z pohádky k tobě domů ti přejí. Dobrou noc.