Byla jedna malá holčička, která měla kamaráda kocoura
Goliáše. No takový chlupáč se světlehnědým kožíškem, tmavohnědým čumáčkem a
modrýma očkama je pěkné kvítko a rozumbrada, stejně jako jeho nerozlučná
společnice zlatovlasá Ella. Tak to všechno začalo asi takto: Ella si hraje na
zahradě u domku babičky a dědy a v tu chvíli slyší jakoby někde
z dálky…. Mňaoou, Mňaouu tiché a slabé mňoukání. Ella se postavila a tiše
poslouchala, zda se jí to jen nezdá a ono zase „mňau, mňau“ o něco zřetelněji a
hlasitěji už ví kam jít, odkud ten zvuk slyší, je to z domečku na stromě
co jí postavil dědeček. Vylézá na strom a vstupuje do domečku, kde vidí malé
světlé hnědé kotě s tmavohnědými flíčky okolo veselých rošťáckých očí a
čumáku. Povídá „či či pojď ke mně … „Nepůjdu, proč bych šlo“ řeklo kotě a
v tu chvíli Ella zůstala stát s údivem. „ Jak to že umíš mluvit“
zeptala se. „ No to víš, já nejsem jen tak ledajaké kotě, jsem kouzelné kotě a
jsem tu jen pro tebe. Chceš si se mnou užít dobrodružství ? „ no jasně odpověděla zlatovlasá Ella a jaké
bude to dobrodružství? Zavři oči a uvidíš
Ella zavřela oči, kocour Goliáš se o její nohy třikrát
otřel, tak jak to kočky dělají a najednou se stalo něco kouzelného a oba byli
pryč ze zahradního domku a ocitly se v jiné zemi, v jiném světě kde
se kocour zřejmě vyznal, protože řekl Elle pojď za mnou, něco ti ukážu a Ella
otevřela oči a nemohla se ani pohnout, protože takovou nádheru ještě ve svém
šestiletém živote nespatřila, ty krásné barvy rozkvetlých květin, a stromů, ta
nádherná vůně naši malou zlatovlásku úplně ohromila, že nemohla ze sebe vydat
ani hlásku na tož aby se normálně zeptala kocoura Goliáše a kde to jsme? Tady
to je tak krásné a barevné?
Jsme v jednom z kouzelných světů, které ti mohu
ukázat, jsme ve světě, kde nežijí lidé, jsme ve světě, kde není žádný strach a
zloba, jsme ve světě, kde jsou jen křehké víly, které se o tento svět starají
od dávných věků… tak už pojď za mnou a nestůj tam jak tvrdé Y, půjdeme ho celý
prozkoumat ne? NEBOJ SE A ROZBĚHNI SE ZA MNOU……… ozývalo se už jen z větší
dálky, protože kocour se rozběhl směrem k velikánskému stromu plného
barevného listí, kvítků, neznámých plodů a bůh ví čehosi všeho nádherně
barevného. Ella se rozběhla za ním a běžela tak nějak lehce a rychleji než ve
světě lidí, tak rychle, že kocoura Goliáše po chvilce dohonila. Vítr jí ve
vlasech vlál a ona se nemohla, spíš nechtěla zastavit, jak to bylo krásné,
rychlé… . Zpomalíme, volal na ni Goliáš…
a oba najednou zastavili. Líbí se ti tady, zeptal se Goliáš. Ano odpověděla
Ella a koukala kolem sebe, jakoby se jí to jen zdálo. Byla to chvilka plná
překvapení a úžasu, bylo to něco zvláštního a krásného a tak si Ella chtěla
lehnout do té květinové louky a kouknout se nad sebe, tak jako koukala s maminkou
a tatínkem ve světě lidí do nebe. Tady bylo také nebe, taky modré, ale se
spoustou duhy a bílých načechraných mráčků, ve kterých by chtěl každý spáč
ustlat a vyspinkat se. Tak teď je ten správný čas příběh přerušit a dát ti
dobrou noc, aby ses na zítřek pěkně vyspinkala a zítra večer před spaním si
nechala od maminky, nebo tatínka číst jak to celé bude dál. Tak dobrou noc na
tom bílém načechraném mráčku a Goliáš s Ellinkou ti posílají sladkou pusu
na klidný spánek a hezké sny z pohádky k tobě domů ti přejí. Dobrou
noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat